Archiv zpráv
V úterý 12. dubna 2011 se v podvečer sešli v roudnické knihovně zájemci o historii. Podle návštěvníků z řad mužské populace bylo zřejmé, že přednáška o dole Richard u Litoměřic zajímá především muže. Přednášející – Martin Přibil, Jiří Hroz a Jiří Látal - si připravili prezentaci o podzemní továrně Richard velice podrobně. Na počátku 20. století se zde těžil vápenec. Tyto tři vápencové doly pod kopcem Bídnice ve 40. letech minulého století využili Němci k vybudování podzemní továrny, kam přemístili výrobu z německých továren, které byly ohrožené bombardováním. Nacisté podzemní prostory narychlo upravili. Na stavbě továrny Richard pracovalo až 4 000 lidí denně. Největší podzemní továrna, kterou tvoří až 30 km chodeb a hal, zde fungovala v letech 1944-45. Vězni zde vyráběli součástky do tankových motorů a další součástky do vozidel firmy Auto-Union. Kvůli nedostatku pracovních sil ve výrobě byl přímo v Litoměřicích zřízen koncentrační tábor (pobočka koncentračního tábora Flossenbürg). Vězňové z Litoměřic spolu s vězni z Malé pevnosti Terezín zde pracovali v těžkých podmínkách, mnozí z nich zde zemřeli a jejich ostatky byly spáleny v nedalekém krematoriu. Pro potřeby továrny byla vybudována infrastruktura – vodovodní potrubí, které přivádělo užitkovou vodu z Labe, plyn byl veden z Mostu, do dolu byla zavedena elektřina. Pozůstatky jsou vidět v chodbách a halách ještě dnes (nivelační značky, značení chodeb, zbytky sociálních zařízení, umyvárny apod. K Richardu vedla silnice a dvě úzkokolejky, v blízkém okolí bylo postaveno mnoho budov, které sloužily pro potřeby továrny. Dnes tyto objekty již neexistují, zmizely pod nánosem hlíny z nedalekých mrazíren. Podzemní prostory byly vybaveny důmyslným systémem odvětrávání a kanalizace. Továrna v podzemí zde fungovala pouhých deset měsíců. 5. května 1945 byl zrušen koncentrační tábor, jako jediný nebyl osvobozen, ale vězňové byli propuštěni. Moderní strojní zařízení si odvezla Rudá armáda. Po válce začal důl sloužit opět k dolování vápence, těžba pokračovala až do roku 1962, kdy byl důl uzavřen.
V současné době je podzemí Richard I prázdné, chátrá a je sem vstup zakázán, protože hrozí sesutí chodeb, což mnoho lidí nerespektuje. Druhá část podzemních prostor – Richard II – slouží jako úložiště radioaktivního odpadu (zdravotní materiály). Ten je ukryt ve speciálně upravených sudech.
Důl Richard je stále opředen tajemstvím a bude zřejmě i nadále lákat hledače pokladů, kovů, dobrodruhy a zájemce o nedávnou historii.
Lenka Ječná
Zpět